Nevíš, jak strávit příští léto? Chceš si vylepšit schopnost mluvit cizím jazykem, poznat jiný styl výuky nebo se připravit na mezinárodní jazykovou zkoušku? Přemýšlíš o odcestování bez rodičů a českých přátel do zahraničí, aby ses osamostatnil? Pak si určitě přečti, jak vypadá takový jazykový kurz bez filtru!
Jak to celé začalo?
Původní myšlenka odcestovat na část prázdnin na jazykový kurz se poprvé objevila už na podzim 2019 v mých patnácti letech, kdy jsem se spojila se společností Education First (dále jen EF) na kterou jsem měla v té době velmi dobré reference. Po několika prvních telefonátech a vyměněných e-mailech s EF má představa stávala více a více konkrétní. Chtěla jsem cestovat na jeden měsíc do Oxfordu na intenzivní kurz a bydlet v rezidenci společně s vrstevníky z celého světa. Uvažovala jsem ještě o Londýně nebo Brightonu, ale Oxford mě uhranul především krásným kampusem. A tak jsem za přítomnosti rodičů podepsala s EF smlouvu.
V březnu 2020 ovšem i v Česku vypukla covidová pandemie, která mě stejně jako tisícům dalším studentům zabránila v červenci do Velké Británie vycestovat. S EF jsme se domluvili na voucheru, který mi měl zajistit kurz ve stejné jakosti na léto 2021.
Téměř o rok později v dubnu 2021 jsem společně s rodiči i EF otevřela debatu ohledně jazykového kurzu. Velká Británie v té době byla stále velmi striktní, takže jsem se rozhodla, že zvolím Maltu, protože to také byla evropská země a také anglicky mluvící. Představa o kurzu byla stále podobná; intenzivní kurz, na měsíc srpen, rezidence. Nikdy nezapomenu na slova jedné ze slečen, která mi Maltu nabízela se slovy: „Malta je sichr, tam se nikdy školy nezavřely!“
Čtrnáct dní před mým odletem mi přišel od EF e-mail, že se covidová situace na Maltě zhoršuje takovým rapidním tempem, že se jejich vláda rozhodla pro uzavření všech jazykových škol. To byl již druhý rok, kdy se mi vycestovat nepodařilo.
A tento rok v únoru 2022 se otázka jazykového kurzu otevřela potřetí. Zakázka byla stejná jako na podzim 2019. Oxford, na měsíc červenec, rezidence, letecky, intenzivní kurz. I přestože nebylo dle mého názoru ve světě cestování kdovíjak jisté, v únoru mi EF mohlo zajistit jedině hostitelskou rodinu, protože jsou všechny rezidence plné. Po zvážení jsem však usoudila, že tento rok chci už opravdu vycestovat a potřetí jsem s EF podepsala smlouvu.
Co předcházelo samotnému odletu?
Od února 2022 jsem si odmítala připouštět, že bych opravdu mohla 3. července nastoupit do letadla a zažít ten vysněný kurz. Kdokoliv se mě zeptal, zda už se na Oxford těším, tak jsem odpověděla, že se začnu těšit až čtrnáct dní před odletem.
Deset dní před odletem jsem zjistila, že nemám letenku. Jedna ze služeb, které vám EF může zajistit je zařízení letenky za garantovanou cenu, čehož jsem se rozhodla v únoru využít. Když jsem se ovšem na jednom z telefonátů s EF dozvěděla, že jim moje žádost o zařízení letenky propadla systémem, tak jsem si s hrůzou vzpomněla na předchozí roky a málem jsem omdlela.
Ukázalo se, že deset dní před termínem nelze sehnat přímý let Praha-Londýn za předpokladu, že potřebujete přesně 3. červenec a nevystačíte si jen s příručním zavazadlem. Mohla jsem vybrat z přestupů v Varšavě, Bukurešti, Amsterdamu nebo Curychu. Nakonec nejlépe vycházel spoj přes Amsterdam s leteckou společností KLM Royal Dutch Airlines, který stál necelých 26 000 Kč. Později jsem zjistila, že jsem měla dražší let než moji spolužáci z Argentiny. Naštěstí jsem to nebyla já, kdo tento let platil, protože EF za tuto chybu převzalo odpovědnost.
Ovšem v den odletu jsem byla za KLM vděčná, protože například British Airlines veškeré lety z Prahy do Londýna v můj termín rušily. Štěstí v neštěstí.
Druhým chvilkovým kotrmelcem bylo, když mi pět dní před odletem volala další paní s EF se zprávou, že má hostitelská rodina zrušila zájem o moje hostování, protože se bojí covidu. Takže jsem měla letenku za šestadvacet tisíc, ale nemám kde bydlet. Mě v té Anglii fakt nechtějí. Naštěstí moje trápení paní ukončila, když mi pověděla, že jsem byla na jejich náklady upgradovaná do rezidence, které byly podstatně dražší než host-rodiny.
Ihned po vysvědčení jsem se pustila do balení kufru, které bylo ve znamení počítání triček nebo shánění dvou bytelných deštníků. Na konci tohoto úmorného procesu jsem zjistila, že můj kufr váží pouhých patnáct kilogramů, což znamená osm rezervy.
Je třeba se bát letět sama letadlem?
Moje první letadlo letělo v 14:20 a měla jsem opět to štěstí, že jsem odlétala během prvního prázdninového týdne, takže jsem už týden dopředu dostávala ze strany médií pořádnou masáž strachu o tom, jak všechna letiště kolabují. Ovšem nakonec kromě lehce větší fronty na security jsem na pražském letišti nemusela čekat příliš dlouho a do Amsterdamu jsme přiletěli v 15:55 podle původního plánu.
Na přestup jsem měla zhruba hodinu, což bylo úplně akorát, protože tamější letiště bylo opravdu rozlehlé a jednou jsem se přemisťovala autobusem z jednoho gatu na druhý. Druhé letadlo, které mimochodem bylo ještě menší než to první (pro představu dvě řady sedadel, ulička a další dvě řady), přiletělo v 17:35 na londýnské letiště Heathrow.
Zde nastal první a poslední problém v mé letecké přepravě. I přestože se mi podařilo celé letiště Heathrow přejít až k vyzvedávací hale za deset minut, mému kufru to trvalo hodinu a půl. Můj kufr v tom – naštěstí – nebyl sám, všichni cestující z Amsterdamu čekali se mnou a v momentě, kdy pás začal zavazadla přivážet, ozval se radostný tleskot a jásot.
Pro mě to ovšem znamenalo, že mi odjel objednaný transfer od EF, který mě stejně jako pět dalších studentů měl odvést do Oxfordu na ubytování. Zavolala jsem tedy do české kanceláři a ti mi spěšně objednali taxi. Po patnácti minutách se v příletové hale objevil sympatický řidič původem z Indie s tabulkou s nápisem „Sarb Fakcovav“. Chvíli jsem na něj zírala, zda je to zvláštní přesmyčka mého jména, ale brzy jsme se spojili a zjistili, že patříme k sobě.
Ačkoliv si tento sympatický řidič plný energie chtěl povídat a vyzvídat všechny fun facty o Česku, já byla natolik unavená, že jsem usnula ještě v taxíku s blaženým úsměvem na tváři, že jsem opravdu TADY!
Za KudyKampus, Šárka
