Přihlásil/a ses se do Otevřené vědy a nevíš, co vás čeká na konci? Tak to jsi na správném místě, protože v dnešním článku tě nechám nahlédnout do zákulisí Studentské vědecké konference Otevřené vědy, která se odehrává každoročně v listopadu a stážisté zde před odbornou porotou prezentují svou roční práci.
Pro mě už se letos jednalo o druhou Studentskou vědeckou konferenci, neboť jsem byla stážistka už minulý rok. Jenže v roce 2021 probíhala konference ve velmi omezené míře kvůli epidemiologickým opatřením, takže jsem byla velmi ráda, že jsem si akci mohla ještě letos zopakovat.
Letos se konference odehrála ve dnech 24. až 25. listopadu v prostorách Fyzikálního ústavu AV ČR na Ládví. Stejně jako minulý rok ve čtvrtek přednášeli stážisté z 1. vědní oblasti, což byly obory jako biologie nebo chemie, v pátek dopoledne 2. vědní oblast neživé přírody (geologie, fyzika nebo IT) a odpoledne 3. vědní oblast humanitní. Já jsem už druhým rokem pracovala na Ústavu pro českou literaturu, takže má stáž spadala do 3. vědní oblasti.
Ačkoliv jsem společně se svými kolegyněmi přednášela až v půl šesté, tak jsem chtěla slyšet i ostatní práce, takže jsem dorazila na 14:00, kdy proběhlo slavnostní zahájení humanitního bloku. Při příchodu jsem dostala tašku s dárky od sponzorů, programem konference a visačkou. Poté jsem si vyzvedla tričko v preferované velikosti a vyzvedla si certifikát o absolvování stáže. V předsálí byl pro stážisty připraven raut s kávou, čajem, džusem, sendviči či salátem.
Po kávě a občerstvení jsem se přesunula do sálu, kde moderátor představil tři porotce, kteří měli za úkol vyslechnout prezentace stážistů, poskytnout jim zpětnou vazbu a posléze vybrat tři výherce. V tomto ročníku už poněkolikáté za stůl porotců usedl Mgr. Jan Mařík PhD. z Archeologického ústavu, PhDr. Eva Doležalová, Ph.D. z Historického ústavu a PhDr. Markéta Pravdová, Ph.D., MBA z Ústavu pro jazyk český.
Osobně jako naprosto nejsložitější výzvu hodnotím stanovený časový limit, neboť jsme na prezentaci každý tým měli sedm let plus tři minuty na diskuzi. I přestože jsme měly mluvený projev s kolegyněmi nacvičený tak, abychom se vešly pod sedm minut, nakonec jsme přetáhly.
Konferenci jsem si opravdu velmi užila a byla jsem moc vděčná, že jsem si tento rok mohla vyslechnout krásné prezentace svých vrstevníků a opět se přesvědčit o tom, kolik talentů a nadšenců se skrývá v této generaci. Zároveň to pro mne bylo krásné zakončení dvou let, kdy jsem byla hrdou stážistkou Ústavu pro českou literaturu.
