Komunitu KudyKampusu tvoří především aktivní studenti. Ale co se za tímto hojně užívaným pojmem všechno skrývá? Abychom této otázce přišli na kloub, vydali jsme se za Mariannou Kohoutovou, aktivní studentkou a skvělou členkou týmu KudyKampusu. Pojď se i ty s námi mrknout, co se skrývá pod pokličkou! Dozvíš se, jaké jsou světlé a stinné stránky „profese“ aktivního studenta. Jak vše zvládat s úsměvem. A možná i to, proč se také k aktivním studentům připojit 🙂.
Mary by se možná na první (a velmi vzdálený) pohled mohla jevit jako normální studentka. Opak je ale pravdou. Kromě studia na Gymnáziu Paměti národa a brigády se angažuje ve studentské politické činnosti, věnuje se dobrovolnické práci v řadě organizací a vzdělání aktivně vyhledává i nad rámec běžné gymnaziální výuky. Tak trochu tedy budeme navazovat na minulý příspěvek o Lence a svezeme se opět na vlně multioborovosti v praxi. Tentokrát však na středoškolské úrovni. Že to ale rozhodně neznamená sestup na nižší level se snad brzy přesvědčíš. S Mary, která se do všeho vrhá po hlavě, tě totiž čeká pěkná jízda!
Nebát se skočit pod auto
Za Mary jsem se zastavila během jednoho říjnového pondělí v žižkovské Pracovně, moderním prostoru pro různé eventy, coworking i pro nahrávání podcastu. Na první pohled nenápadný, malý vchod za sebou skrýval útulnou menší kavárnu (nebo přesněji café bar) zařízenou v moderním stylu. Tam jsem hned za barem objevila Mary, která se právě věnovala zákazníkům. Našla si ale čas i na společnou kávu a ukázala mi také další prostory Pracovny.
Mary se poté rozpovídala o aktivitách, které ten den již stihla. Ještě v brzkých ranních hodinách bys ji mohl/a najít na Mariánském náměstí, kde řídila dopravu. Už po několikáté totiž dobrovolničila na Signal festivalu. Kdybych měla možnost to natočit, ukázala bych ti i to, jak mi Mary usměrňování dopravy názorně předváděla. A jaký musí podle ní být dobrovolník postavený do této situace? „Tam je potřeba, aby to ten člověk fakt zvládal a já jsem se nebála skočit pod auto. Doslova, jedno mě srazilo,“ líčila mi jakoby nic. Po této pro mnohé (ne však pro Mary) značně adrenalinové zkušenosti se vydala domů aspoň na chvíli se prospat.
Celé dopoledne pak strávila ve škole. Tříhodinové volno měla mít až odpoledne. A plán byl jasný: dát si šlofíka. Místo toho ale s několika spolužáky pracovala na založení školního spolku, který se bude věnovat badatelské činnosti. K řešení tedy byly stanovy, badatelský projekt a partneři spolku. O badatelském záměru mi Mary se zaujetím vykládá další podrobnosti. Členové spolku chtějí hledat adresáty motáků, dopisů ilegálně pašovaných z pankrácké věznice za minulého režimu. „Máme adresu, ale nikdo neví, kdo tam zrovna v té době bydlel. Takže se budeme snažit nalézt pozůstalé po těch vězních. Všichni vězni už jsou totiž po smrti,“ upřesňuje Mary.
Další zastávkou jejího dne byla Pracovna, kde jsem se s ní nedlouho po převzetí směny potkala. V práci bude zhruba do půl jedenácté večer. A jen pro zajímavost, čeká ji obsluhování účastníků speed datingu. V Pracovně totiž zastává pozici baristky a kromě toho trochu vypomáhá se sociálními sítěmi. Směny má pravidelně dvakrát týdně a jsou maximálně šestihodinové. „Nejsem takovej masochista, abych si dala osmihodinovou směnu ve škole a pak ještě tady,“ komentuje to. Za svého nejlepšího kamaráda v café baru považuje pípu. A kdyby ses chtěl/a někdy zastavit, doporučila by ti kromě piva také jejich skvělou polévku a hlavně obložené chleby. Ty miluje.
Od politiky k práci s dětmi
Každý den je ale jiný, takže jedeme dál! Máme toho před sebou ještě dost… Co Mary dělá dalšího? Především je hodně aktivní na poli studentské politiky. Působí nejen ve studentském parlamentu svého gymnázia, ale i v pražském středoškolském Sněmu a republikové Unii. A co konkrétně tam dělá? V každé organizaci něco jiného. Pracuje v zahraničním výboru, dělá PR a také zastává tajemnou pozici, kterou popisuje jako: „dělám HR našemu HRku“. Mimo oblast středoškolské politiky se Mary angažuje ve Středoškolákovi roku, dobrovolničí na Signal festivalu a v neposlední řadě je aktivní v KudyKampusu. Aneb od správy socek po péči o Ambasadory a Srdcaře.
Hlavním je pro Mary vzdělávání. Její i ostatních. Pokud může, navštěvuje juniorskou univerzitu nebo nějaké zajímavé konference. Jednou by Mary chtěla učit v mateřské školce a jejím snem je i jednu alternativní školku založit. Nechce ale ponechat nic náhodě, a proto se na práci s dětmi připravuje už nyní. Třeba tím, že trénuje přípravku hasičského sportu pro děti od 3 do 6 let. Nebo doučováním prvostupňových dětí. „Zatím mám dva žáky, ale kdyby ještě někdo chtěl, tak asi klidně přiberu dalšího, protože to miluju,“ dodává k tomu Mary.
Trochu stranou nyní stojí focení, o kterém jsi ji mohl/a slyšet mluvit v našem podcastu. Dříve fotívala každý týden, nyní z časových důvodů už jen příležitostně. Zato ale se svým oblíbeným fotografem. Zájemcům o modeling jedním dechem vzkazuje, že každý člověk se naučí být fotogenickým. Zároveň ale upozorňuje, že to s sebou nese i jisté nevýhody. „Na všech třídních fotkách pak vyčnívám,“ směje se.
Udělat něco pro budoucnost
Na závěr našeho setkání si nemohu odpustit dotaz, jak to všechno Mary stíhá. „Nestíhám,“ odpovídá. Volný čas moc nemá, ale netrápí se tím: „Když člověk nemá žádný sociální život mimo ty aktivity, tak je pak prostě potřebuje,“ krčí rameny. Když ale volný čas má, ráda jezdí na kole. To je i jedna z věcí, které jí pomáhají vše zvládat: „Pro mě je nejvíc helping mechanism cestovat. Jezdím úplně lowcostově na kole do náhodných českých měst. Na celý den prostě zmizím a je to super. Dalším důvodem, proč tohleto zvládám, je moje práce a to, že mám svoje kocoury.“
Nakonec se s tebou musím podělit o to, proč Mary byla, je a bude aktivní studentkou. Kromě skvělé komunity lidí okolo a toho, že ji všechny činnosti baví, jde především o následující: „Snažím se udělat něco pro sebe, něco pro budoucnost, chci se něco naučit.“
