Co znamená být aktivní student? Chceš vědět, jak si získat stáž? Zajímají tě témata mimoškolních aktivit? O škole, budoucím studiu, stážích a dalších aktivitách jsme si povídali se studentkou Soňou Kleiner.
Soňa Kleiner studuje pátý ročník na gymnáziu Boženy Němcové v Hradci Králové. Je nadaná studentka, která loni vyhrála cenu Top student Česka roku 2024. Je šéfredaktorkou školního časopisu Gybonoviny. Pomohla s organizací TEDx Prague a někdo z vás ji může znát z podcastu Pokkec. Soňa navštívila několik workshopů s Kamdu. Projekt ji natolik zaujal, že se rozhodla spolupracovat a již více než rok působí jako ambasadorka pražské pobočky. Díky Kamdu se dostala na Erasmus konferenci o neformálních nástrojích výuky a jejich využití v praxi, která se konala v Portugalsku (2024).
Soňo, jsi docela vytížená studentka. Mnozí tě považují za “aktivního” studenta. Charita, stáže, časopis, moderování atd. Jak to zvládáš? Jak se to stalo?
Troufám si říct, že od malička jsem byla cílevědomý člověk. Neumím jen tak sedět a nic nedělat. Přijde mi, že tím člověk marní čas. Proto se snažím dělat věci, které mě někam posunou a dávají mi smysl. Ve všem, co dělám, se snažím být dobrá a nedělat věci jen tak napůl. Jsem introvert, ale i přesto ráda překonávám svou komfortní zónu. Moderování akcí, mluvení v podcastech, práce se seniory i mladými lidmi – díky tomu všemu si posouvám své hranice.
Věřím, že to hodně lidí ve tvém okolí oceňuje. Zajímalo by mě, jak jsi se dostala ke spolupráci s Kamdu? Někdo ti to doporučil?
Na Kamdu, tehdy ještě známé jako Kudykampus, jsem narazila během akce Středoškolák roku od organizace ProStředoškoláky, kde spousta lidí z tehdejšího organizačního týmu bylo. Nejvíc mě k tomu inspirovala Šárka Faicová.
Je pravda, že i díky této spolupráci jsi se dostala loni do Portugalska na konferenci o neformálních nástrojích výuky a jejich využití v praxi?
Asi ano, na přihlášku jsem kromě jiného napsala svou zkušenost s Kamdu. Myslím si, že i to byl důvod, proč mě vybrali. Vnímám to jako obohacující příležitost, protože jsem mohla sdílet své dosavadní poznatky se staršími lidmi, než jsem já, kteří mají odlišný pohled na vzdělávání a o Non formal Education určitě mají co říct. Zároveň jsme si vyzkoušeli různé výukové metody a našli v nich nejrůznější kulturní rozdíly.
Dovedu si představit, že jsi si dovezla spoustu zajímavých poznatků, které aplikuješ nejen na sebe, ale i ve škole. Jak se vlastně škola staví ke tvým aktivitám?
Jsem pořád někde. Ve škole netrávím tolik času jako normální student gymnázia. Na druhou stranu jsem si obešla všechny učitele a domluvila si ve škole individuální studijní plán. Učitelé mi vyšli vstříc a já se mohu věnovat mimoškolním aktivitám, které se vlastně týkají mého budoucího vzdělání. Škola v čele s panem ředitelem Pavlem Leharem je mi velkou oporou. Pan ředitel mě za můj přínos pro školu navrhl na cenu Jana Opletala (cenu nakonec i vyhrála – poznam. red.)
Máš za sebou silnou podporu. Myslíš si, že pro rozvoj mladého člověka/studenta je důležitá podpora rodičů, školy a okolí?
Rodiče mě podporují a motivují. Myslím si, že člověk potřebuje správnou oporu. Rodiče jsou samozřejmě důležití, ale školní zázemí a okolí hraje také velkou roli. Podpora pana ředitele a školy mi umožnila rozvoj sama sebe a posunula mě blíže k mému cíli. Ale není to jen o tom. Člověk opravdu musí chtít.
Ve škole jsi rozjela zajímavý projekt pro studenty prvního ročníku. Povíš nám o tom více?
Ano, pro nové prváky jsem přišla s projektem buddy systému. Co si pod tím můžeš představit? Na gymnázium k nám nastoupí studenti prvního ročníku. Neví, na koho se obrátit, a je to pro ně nové prostředí. Proto je každému studentovi prvního ročníku přidělen buddy (student vyššího ročníku), který ho celý rok provází a ukazuje mu, jak prvním ročníkem proplout a jak se cítit ve škole v pohodě. Tahle nová přátelství hodně propojují školní komunitu a dělají tak ze školy opravdu přátelské místo.
Opravdu se mi ten nápad líbí. Na škole ještě vedeš studentský časopis Gybonoviny. Jak jsi přišla k tomu založit na gymnáziu školní časopis?
Na základní škole jsme měli školní časopis, kde lidé mohli přispívat a podělit se s ostatními. Když jsem nastoupila na gymnázium, tak tam nic takového nebylo. Spolužáci měli plno nápadů, chtěli sdílet své myšlenky a tvorbu (prózu i poezii), ale nebylo kde. Bylo mi to líto. Tak jsem se do toho pustila a přišla s myšlenkou založení studentského časopisu. Nečekala jsem však, že to bude mít až takový dosah.Dříve jsi lehce nakousla své budoucí cíle. Co by Soňa ráda dokázala?
Chtěla bych se věnovat vědě. Opravdu je to odvětví, které mě láká, a mým záměrem je v
něm něco dokázat. Co bych chtěla? Dostat se na univerzitu ve Švédsku, kde bych ráda studovala. Chtěla bych se zaměřit na problém pacientů s Leidenskou mutací a nejlépe jejich problém vyřešit.
Držím palce, ať se ti to povede. Pro lidstvo by to byl opravdu krok neuvěřitelným směrem. V rámci své záliby ve vědě jsi se zúčastnila několika stáží. Je v dnešní době těžké pro studenta sehnat stáž?
Pokud člověk chce, stáž si najde. Možností je dnes spousta. Plno institucí nabízí pro studenty zajímavé projekty. Studenti mohou využít sílu internetu nebo mnoho školních programu, které nabízí vědecké i nevědecké instituce. Aktuálně se účastním stáže na Ústavu organické chemie AV ČR. Vyzkoušela jsem si i práci pro Ústav živočišné fyziologie a genetiky AV ČR, kde nám prakticky ukázali, jak se izolují plazmidy.
Na závěr bych se tě ráda zeptala. Kde se Soňa vidí za 5 let?
Vidím se a doufám, že budu studovat vysokou školu ve Švédsku a budu mít psa.
Za celé KAMDU přejeme Soně, ať se jí její cíle vyplní, a máme další úspěšnou vědátorku.
Líbí se ti tento příběh? Chceš se taky dozvědět, v čem bys mohl/a být dobrý/á? Chceš se zdokonalit ve svých vědomostech, a to nejen teoreticky, ale hlavně PRAKTICKY? Pojď s námi do toho. Klikni na odkaz a vyber si svůj workshop. Najdi s námi svůj směr!
