Kromě řady skvělých workshopů nabízí KudyKampus i možnost sezení s akreditovaným koučem. Všiml sis toho, ale nevíš, proč bys do toho měl jít? Nebo si nejsi jistý, co je to koučování a jak může takové sezení s koučem vypadat? Právě proto jsem se sešla s koučkou a zároveň naší Inspirátorkou Mgr. Paulínou Árendášovou, která mi na tyto otázky dala odpověď.
Koučování jako cesta k seberozvoji
Začala bych úplně základní otázkou. Co je to koučování?
Koučování má mnoho definic. Dá se to pojmout jako dialog mezi koučem a klientem, během kterého klient za pomoci kouče přichází na řešení svých problémů v podstatě sám. Z jiného úhlu pohledu můžeme koučování definovat jako formu rozvoje lidí. Je to jakási cesta, po které klient kráčí. Kouč dává klientovi feedback k jeho dosavadním krokům a směřuje klienta na další cestě.
Jak takové jedno sezení s koučem vypadá?
Někteří lidé si myslí, že je to taková diskuze, nebo že je to série otázek, které pokládá kouč klientovi. Já si myslím, že to není tak úplně pravda. Je to jednoduše sezení, během kterého si je klient i kouč vědom toho, jaký je cíl konkrétního sezení, ale neopomínají ani klientův dlouhodobý cíl. Klient s koučem pak společně nalézají efektivní způsoby, jakými se klient může přiblížit k naplnění vytyčeného cíle. Spolupráce spočívá v tom, že kouč svými otázkami pomáhá klientovi najít odpovědi na otázky, které klient má. Proto se o tom mluví také jako o nasměrování klienta.
Během prvního sezení kouče s klientem je tedy nutné si vyjasnit cíl klienta a cíl konkrétního sezení?
Ano. Klient by měl vědět, co očekává od konkrétního sezení, a kouč by mu měl ozřejmit, nakolik jsou ta očekávání zrealizovatelná.
Když si představíme mladého studenta z KudyKampusu, který hledá svou životní a kariérní cestu, může jít za koučem například s cílem ujasnit si své budoucí směřování?
Ano, to by mohl být ten dlouhodobější cíl. Ale cíl toho konkrétního sezení by byl, že najdeme společně určité způsoby, kterými se klient k tomu cíli přiblíží. To mohou být například nějaké úlohy, které klient bude do dalšího sezení plnit. A na dalším setkání se znovu dostaneme k tomu dlouhodobému cíli a ke způsobům, jak ho naplnit.
Z toho vyplývá, že koučování není jednorázová záležitost, ale je lepší mít těch sezení více. Chápu to správně?
Záleží na tom, co chce klient řešit. Může se stát, že mu po prvním sezení bude jasné, jak postupovat, aby něčeho dosáhl, a pak už nebude mít potřebu kouče dále navštěvovat. Možná se ale ke koučovi brzy vrátí z nějakého jiného důvodu. Ze své zkušenosti vím, že je lepší jít na více sezení. Člověku se po prvním sezení může zdát, že je mu všechno jasné. Po pár dnech nebo týdnech ale začne mít nové otázky, popřípadě obavy týkající se těch kroků, které si s koučem k dosáhnutí cíle stanovil. Pravidelná sezení mě osobně vždy navedla na správnou cestu. Znovu jsem si dala do pořádku své myšlenky a obnovila jsem si i sebevědomí. Protože se může stát, že klient se po sezení cítí úplně skvěle, má pocit, že jeho život je teď stokrát lepší, že přišel na řešení svých problémů a udělal něco pro naplnění svých cílů. Ale když pak přijde chvíle, kdy má klient podle domluvy s koučem udělat nějakou aktivitu vedoucí k naplnění svého cíle, může se stát, že začne mít obavy nebo začne ztrácet motivaci. K tomu může dojít z různých důvodů. A právě pravidelná sezení pomáhají klientovi vytrvat a být psychicky připravený na celý proces.
Jak bys tedy shrnula, co takové sezení s koučem může mladým lidem přinést?
Řekla bych, že je toho víc. Klient si udělá pořádek v tom, čeho chce dosáhnout a takzvaně si uklidí ve své hlavě. Dá se říct, že si mladý člověk může díky koučinku naplánovat dlouhodobé i krátkodobé cíle a postupovat tak, aby je naplnil. Tím si také posílí své sebevědomí a začne více věřit tomu, že jsou jeho cíle zrealizovatelné. Na celý tento proces navíc není sám, protože má k dispozici podporu kouče.
Na výběru kouče záleží
Říká se, že aby fungovala sezení u psychologa, tak si spolu klient a psycholog musí sednout. Platí to i o koučování?
Já si myslím, že ano. Pokud je vám kouč z nějakého důvodu nesympatický, tak to může negativně ovlivnit výsledky sezení s koučem. To znamená, že když jako klient nejsem přesvědčena, že je pro mě daný kouč vhodný, nemusím být ani dostatečně přesvědčena o tom, že sezení právě s ním mi v něčem pomůžou. Tím pádem nebudu věnovat dostatečnou energii práci na sobě. Snadno se může stát, že se mi nebude chtít, nebudu dostatečně motivovaná, nebudu chodit na sezení pravidelně… A to může celý proces negativně ovlivnit. Takže podle mě určitě platí to, že si musí klient a kouč sednout. Tento faktor by se neměl podceňovat.
Když si student v KudyKampusu vybere balíček s koučem, jak probíhá přiřazování studentů ke konkrétním koučům?
Studenti si můžou vybrat kouče na základě jejich profilů na stránkách KudyKampusu a pak označit své preference. Pokud je kouč již vytížen, hledají dále společně s vedoucí EMCC, což je organizace sdružující kouče.
Studenti mají k dispozici na stránkách KudyKampusu medailonky koučů, ve kterých se dozví, jaká byla jejich kariéra a jaký je jejich přístup ke koučování. Jakým způsobem si může student na základě těchto medailonků vybrat toho ideálního kouče pro sebe?
Jsou různá kritéria, na základě kterých si lidé určují, jestli jim daný kouč pravděpodobně bude sedět, nebo ne. Každý má nějaké přirozené preference. Někdo se například cítí komfortněji na sezení se ženou, někdo s mužem. Přeci jen je to sezení, během kterého se někomu svěřujeme. Často o něčem, co vnímáme jako svou slabinu. Takže jsou lidé, pro které je i pohlaví kouče důležité. Někdo se může cítit líp s koučem, který si nedávno procházel podobným obdobím jako on. Například student, který hledá během studia práci, může mít pocit, že sezení s mladým koučem, který nedávno řešil to samé, by mu mohlo pomoct. Jiní zase preferují staršího kouče, u kterého předpokládají větší životní zkušenosti a větší zkušenost s koučováním. Také informace o kariéře jsou součástí medailonků z určitého důvodu. Kouč, který má kariérní cestu podobnou té, o kterou se zajímá klient, může mít více informací užitečných ke správnému nasměrování klienta.
Myslíš si, že je koučování vhodné pro všechny, nebo se najdou i tací, kterým koučování nesedí a nemůže jim pomoct?
Myslím si, že koučink není pro lidi, jejichž problémy vyžadují psychologickou nebo psychiatrickou pomoc. Také to není pro lidi, kteří se necítí připraveni na sobě pracovat za pomoci kouče. Máme různé životní fáze, řešíme různé věci a máme různé priority. Nemusíme být vždy na koučink připravení. A tou přípravou myslím to, že teď právě víme, že sezení u kouče by nám zkvalitnilo život. Když je člověk v životní situaci, která mu neposkytuje prostor, aby se naplno pustil do seberozvoje za pomoci kouče, nemá pro něj koučování takový smysl, jako když na něj připravený je.
(Odpovědi jsme přeložili ze slovenštiny a nechali je Paulou autorizovat.)
